Ve snaze zpřístupnit výtvarné umění zrakově postiženým lidem se muzea po celém světě pustila do přetváření slavných obrazů v trojrozměrné sochy.
Slepí nebo slabozrací návštěvníci tak dostanou příležitost k něčemu, co je obvykle v muzeích přísně zakázáno: potěšit se s výtvarným dílem dotykem, který jim zprostředkuje celkovou kompozici.
Autor myšlenky Marc Dillon nazval svůj projekt Unseen Art (Neviděné umění). Kromě kompozice je ve hře i celá řada různých povrchů, které dotýkajícího se člověka vtahují do vnímání světa, o němž by si jinak nemohl udělat žádnou představu.
Jedním z příkladů světově proslulého obrazu, který prodělal výše zmiňovanou transformaci do tří rozměrů je Botticelliho Zrození Venuše.
Reliéf dnes visí hned vedle originálu obrazu ve florencijské galerii Uffizi a předává svým obdivovatelům (evidentně se zde nehodí mluvit o divácích) informace o povahách Venuše, Zefíra i nymfy Chloé novými výrazovými prostředky.
Díla převyprávěná k dotýkání najdete i v muzeu Belvedere ve Vídni, stejně jako v madridském Pradu. V Madridu mají ve sbírkách dokonce trojrozměrnou Monu Lisu, kterou údajně vytvořil jeden z Lonardových žáků.
Podobný projekt rozjel pak také německý sochař Egbert Broerken, který se stejným záměrem umisťuje malé sochy před slavné budovy a památníky, takže si o architektuře mohou udělat svou vlastní představu i zrakově postižení.
Během posledních dvaceti let rozmístil po celé Evropě na 120 bronzových modelů.
Na zmiňovaných projektech však není zajímavé jen to, že zprostředkovávají určité znevýhodněné skupině lidí zážitky s výtvarným uměním a architekturou. Ony totiž zároveň rozšiřují obzory a nabízejí nové úhly pohledu (či doteku, chcete-li) i všem ostatním.
Prozkoumejte
