Když jsem navštívil Taj Mahal, myslel jsem si, že to bude jen přehnaná a přeplněná ikona – asi jako Big Ben. Jdete se podívat na Big Ben a pomyslíte si: „Co je to? Je to jen věž s hodinami. Tak proč je tak slavná?“
Myslel jsem si, že to bude podobné, ale jak bych mohl jet do Indie a nevidět Taj Mahal? To přeci nikdo neudělá. Musíte se tam dojet podívat.
[the_ad id='155679']Jel jsem tedy do Agry, která se nachází nedaleko od Dillí. Je součástí zlatého trojúhelníku v Indii – nejznámější trasy, kterou můžete udělat – Dillí, Jaipur, Agra. A když jsem tam dorazil, nabudil jsem se: „Dobře, udělám to. Půjdu se podívat na Taj Mahal.“
Neuvěřitelný zážitek, avšak neosobní
Navštívil jsem Taj Mahal ve třech různých časech. Způsob, jakým se světlo odráží od mramoru, je pozoruhodný, měřítko budovy je matoucí a detail, zejména v interiéru, je ohromující. Nechápal jsem, jak vytvořili něco tak složitého, tak nedotčeného a potom to tak dobře uchovali po dobu 500 let.
Je skvělé navštívit Taj Mahal. Udělal jsem si pár fotek, ale jedna věc, které jsem nedosáhl, byl pocit osobního zážitku. Což mi bylo líto.
Taj Mahal byl postaven s nejosobnější motivací – je to óda na lásku. Mughalský vůdce jej postavil jako mauzoleum pro svou ženu. Vytvořil tento neuvěřitelný pomník, protože chtěl oslavit svou ženu a lásku, kterou sdíleli. A předpokládám, že důvod, proč mi chybělo osobnější spojení, je ten, že byl tak neuvěřitelně přeplněný. Sotva jsem se tam mohl hýbat – byl zaplaven lidmi. (A jsem si jistý, že kvůli COVIDu ho nebude tímto způsobem možné navštěvovat rok nebo dva.) Nával lidí opravdu ubral na kráse zážitku.
Je zřejmé, že toto se děje běžně u mnoha opravdu slavných míst na světě. Pokud se chcete dostat na vrchol Sochy svobody nebo na vrchol Eiffelovy věže, budete muset počkat tři hodiny ve frontě. Úžas, že tam jste, je svým způsobem ztracen, protože je tam příliš mnoho lidí. Už to není to tak speciální, když jste mezi třiceti tisíci lidmi.
Sám v Taj Mahalu
Když jsem podruhé jel do Indie, myslel jsem si, že už se na Taj Mahal nepůjdu podívat. Ale jeden cestovní designér mi řekl: „Vím, že už nechceš jet do Agry, ale můžu pro tebe obstarat soukromý vstup do Taj Mahalu.“ Mluvil o soukromé prohlídce k jednomu ze sedmi divů světa. Může to někdo opravdu zařídit?
Ano, lze to. Taj Mahal otevírají pro soukromou prohlídku předtím než ho otevřou veřejnosti. Takže tuto neuvěřitelnou dvaceti minutovou návštěvu nikdo další neměl – jen pár strážců, průvodce a já. Taj Mahal bez davů. A to bylo opravdu ohromující.
Nebyly zde žádné davy lidí, žádné fronty, abyste si mohli pořídit fotku na pěkném místě. Byl tu Taj Mahal sám o sobě, zalitý nádherným zlatým ranním světlem, slunce vykukující nad strážní věží, mramor měnící barvu od zlaté přes oranžové odstíny až po žlutou. Až ve chvíli, kdy se zaleskla bílá, kterou spojujeme s mramorem, tehdy začali přicházet lidé. Ale měl jsem svých dvacet minut a to bylo lepší než všechny moje předchozí návštěvy, které jsem podnikl při své první cestě do Indie.
A je toho víc než Taj Mahal
A pak mi průvodce ukázal něco víc. Když jsem jel poprvé do Indie, byl jsem tak posedlý Taj Mahalem, že jsem opomněl druhou stranu Agry.
Na jedné straně řeky leží Taj Mahal, ale nedaleko na druhé straně je Humayunova hrobka a řada dalších míst světového dědictví – neuvěřitelná historická místa stejného mughalského stylu a krásy. Prostě se jim jen neříká Taj Mahal a nechodí tam 30 000 lidí.
Vrcholem návštěvy Agry bylo prezidentské apartmá v hotelu Oberoi Amarvillas. Hotel je báječný – je to jako spát v historii. Je to jako stát se vůdcem Mughalů před dávnými lety. Zlatým hřebem je zde malý balkon s výhledem na Taj Mahal.
Bylo to úžasné, za jeden den jsem mohl strávit svých dvacet minut v Taj Mahalu, tři až čtyři hodiny cestovat po jiných místech, a pak po zbytek dne, odpoledne a večer, jen tak sedět na balkoně v tomto krásném apartmá. Strávil jsem to jen tím, že jsem se díval na tento monument a nacházel pocit míru a harmonie. To je to, co dokončilo můj pobyt a učinilo můj zážitek dokonalým.
A je to také to, co vám doporučuji udělat, když navštívíte Agru.
Autor příběhu Stephen Bailey. Editovala Beatrice Becker.
