Ze všech úhlů je poušť stejná – hromady písku propojené navátými oblouky a strmými, neschůdnými stěnami. Kráčíte a nikam se neposouváte. Nohy se boří do písku, tělo se posouvá dál, a přesto je tu jen písek. Další nerozeznatelný vrchol, pak zlom. Kroužící orel zvažuje své šance a hledá v písku pod sebou ještěrku.
V Namibii snadno podlehnete pocitu, že tam není nic než písek. Celá západní polovina Namibie je největší pouští s písečnými dunami na světě. Celá Namibie je poušť.
[the_ad id='155679']Krajina se neustále mění
Můžete si představovat, že vše bude stejné, že když se vydáte na písečné duny, po 10 minutách vás už nic nepřekvapí. To byste ale podcenili, jak krásné tyto písečné duny mohou být. Protože v poušti Namib není nic stejné. Písečné duny jsou pomíjivé. Neustále se mění. A také nikdy nekončí. Jakmile se ocitnete mezi nimi, pocítíte prostou majestátnost, protože vás obklopuje 360° krajiny nedotčené lidskou rukou.
Tento paradox existuje už mnoho milionů let – poušť je z každého úhlu stejná, ale žádné dva pohledy nejsou nikdy stejné. Každý vrchol, každý hřeben, každá křivka, každý kaňon má svou charakteristickou velikost, svůj nedostižný tvar. Duny během dne mění barvu. Pod spalujícím poledním sluncem jsou žluté, vybělené, bez detailů. Jak slunce odpoledne zapadá, přecházejí do oranžové, do okrové, pak do červené a nakonec do černé. Pak stín. Pod měsícem jsou vidět jen jejich tvary, ale ne barvy. A když pak druhý den ráno vyjde slunce, barevná paleta se opakuje, každou minutu s jemně odlišným odstínem.
Každou minutou vidíte, jak vítr mění duny, takže žádná procházka pouští není stejná. Možná tu vaše stopy zůstanou několik dní, ale možná budou smeteny ještě před setměním, důkaz vaší přítomnosti zmizí, protože písek stále přibývá a přibývá.
Nikdy nemůžete vidět všechno
Přistaňte v Namibii, prožijte tam den a můžete si myslet, že jste viděli všechno. Po deseti dnech v Namibii jsem však pochopil, že nikdy nemohu vidět všechno. Neviděl jsem ani zlomek. A i poté, co jsem se do Namibie třikrát vrátil, se tam chci stále vracet, protože je tam vždycky mnohem víc k vidění. A v tom je ohromující síla Namibie.
V Namibii jsem měl pocit, že jsem navždy na cestě, kterou už nikdo nedokáže zopakovat, na cestě krajinou s fascinujícími, jemnými nuancemi, na místě, kde jsem věděl, že vidím, co nikdo jiný už neuvidí. Namibie je jako umělecká galerie přírody. Je tu tak málo lidí, že můžete jít celé dny, aniž byste někoho potkali. A nejde jen o písek. V rozlehlé oblasti zvané Damaraland, kterou křižují kromě jiných divokých zvířat sloni přizpůsobení pouštním podmínkám, se nacházejí úžasné skalní útvary. Jsou zde rozsáhlé solné pláně, které se mění podle ročních období a kde lvi a levharti číhají na zebry a antilopy, které se přicházejí napít.
Vsadím se, že znáte název největšího kaňonu na světě – Grand Canyon ve Spojených státech. Ale nikdo neví, že druhým největším kaňonem na světě je Fish River Canyon v jižní Namibii. Ročně ho navštíví méně návštěvníků než Grand Canyon za jediný den.
Pobřeží Koster
Namibie byla kolonizována, ale velmi opožděně, protože se tu objevili Portugalci, Holanďané a Angličané – a vraky jejich lodí skončily v písku. Na pobřeží se nachází nádherný úsek známý jako pobřeží Koster, který je posetý vraky lodí z období tří nebo čtyř století. Byly vyplaveny na břeh a pomalu, neúprosně je pohltily písečné duny.
Je tu město Luderitz, které pomalu pohlcuje písek. Má jisté bohatství, ačkoli leží uprostřed ničeho, našly se v něm diamanty. Ale písek stále přibývá a přibývá, takže Luderitz je teď napůl opuštěný.
Kousek od Luderitzu se nachází městečko Kolmanskop. Už 30 let je opuštěné, protože ho pohltily písečné duny. Když vejdete do domu, najdete tam vanu, která vyčnívá z písku. První patra budov stále ještě ční nad písečnými dunami.
Vše je o úžasu
Příroda v Namibii je tak neuvěřitelně silná a v takovém měřítku, že skutečně cítíte pokoru. Člověk se cítí klidný, když cestuje tím obrovským prostorem, kde nejsou žádní další lidé a kde není možné krajinu měnit. Jediné, co můžete dělat, je vnímat tu krásu, sílu cesty.
A právě o tom je cesta do Namibie. Cesta do Namibie neznamená jet na tři dny na písečné duny. I když můžete podniknout krásné výlety letadlem – vidět písečné duny, pobřeží a divokou zvěř z výšky – cestu do Namibie si naplno užijete jen tehdy, pokud pojedete alespoň na 10 dní.
Udělejte si z toho dlouhý zážitek a skutečně se spojte s epickou krajinou, kde lidé budou vždy jen návštěvníky a příroda bude vždy, vždy vládnout.
Autor Stephen Bailey. Editovala Beatrice Becker.
