Kuba, krabi, Karibik

Playa Ancon

Rozhodli jsme se vyrazit na Kubu a to z několika prostých důvodů. Chyběla nám v posledních letech cesta na západní polokouli, chtěli jsme vidět Karibik a především zažít tu všemi opěvovanou atmosféru ostrova.

Vyrazili jsme v květnu, čili v měsíci, kdy se místní připravují na období dešťů a turistů je na ostrově pomálu. Během 13 dní jsme projeli pouhou polovinu ostrova – přibližně 1500km.

Hned po přistání v Havaně jsme na letišti potkali paní z Prostějova, která na Kubě žije již 40 let a poznala náš původ na dálku podle mého chroupání její oblíbené Tatranky. Tatranku jsem měla naštěstí ještě jednu, tak jsem ji paní věnovala a nevěřili byste, jakou může obyčejná sušenka udělat člověku radost 🙂 A po předávání sladkostí jsme se konečně vydali s místním žlutým taxíkem do Playa Larga. 180 km a trochu bloudění jsme zdolali za přijatelné 3 hodiny. Místní dopravní cesty jsou v žalostném stavu a transport bývá velmi pomalý, leč zábavný (pokud si na cestu koupíte rum). A když ne zábavný, tak rozhodně nezapomenutelný.

Playa Larga

Playa Larga se nachází v Zátoce Sviní. První den na ostrově byl nefalšovaným kulturním šokem. Místní si nás prohlíželi jako kdybychom spadli z Marsu a nejednou nás požádali o kus mýdla, šampon či žvýkačku. Jediný obchod v městečku byl vybaven rumem v lahvi, rumem v krabičkách, hruškovým džusem, cukrem, a několika potravinami z dovozu: Nesquikem, nakládaným artyčokem, mentoskami, olivami a kečupem. S paní prodavačkou jsme rum objednávali skrz mříž.

Všude, ale opravdu všude rostly magovníky s různě barevnými a velkými plody. Dále nezralá avokáda a limety. V dubnu zde probíhá migrace krabů, kterých je všude plno. Místní velmi často připravují k večeři humry či kraby a vzhledem k tomu, že jsou opravdu všude, ceny za pokrm se pohybují velmi nízko. Problém je, že Kubánci každé maso vysuší úplně na troud. Čili kdo se těšil na šťavnaté mořské plody, byl rázem zklamán.

Oblast kolem Playa Larga je známá svými korálovými útesy a je vyhledávaná potapěči a šnorchlisty. Nicméně v květnu zde nebyla ani noha. Leželi jsme na pláži či se houpali v sítích na zahradě našeho pronajatého domu, ucucávali mojito a poslouchali jsme to zvláštní ticho. Do toho ticha občas někdo zaklel, že v mojitu chybí limetka. Zelené citrusy jednoduše ještě nebyly zralé, během těch 13 dní jsme si zvykli. Na to, že můžeme být rádi, že máme alespoň ten rum 🙂

Následně jsme se vydali do všemi opěvovaného Trinidadu.

Trinidad

Hned po první jízdě pořádným auťákem nám došlo, že jet moderním autem je ve zdejších podmínkách naprostá nevýhoda. Po děravých silnicích se mnohém lepe jelo ve starých amerikách! U místních jsme si pronajali pokoje a dohodli se, že nám k večeři pan domácí udělá barbecue. To byla ale vysušená hostina! V Trinidadu jsme nelenošili a podnikli výlet do pralesa, kde jsme se vykoupali v nádherném ledovém jezírku pod vodopádem.

Jezírko uprostřed pralesa

 

Kolem Trinidadu je spousta míst, která stojí za to navštívit a také krásná pláž Playa Ancón, která je vyfocena v úvodní fotce článku. Na ulici jezdí auta, lidé na koni, lidé s vozy, s voly či osly. Je to opravdu jiný svět. Ve městě naleznete i pár věžiček, čili když se vyšplháte do schodů, naskytne se krásný výhled.

V Trinidadu naleznete magickou přírodu, barevné domečky, kulturní různorodost, temperament, prázdné obchody, ducha ikonických vůdců kubánské revoluce, ale i magické rituály afrokubánských kultů a zvláště proslulé santérie. 

Je zde i chrám santerijského náboženství s černou bohyní mateřsví a moře Yemayá. Její socha je posazena na vrchol oltáře. Na zemi pod oltářem se vyloženě válí kotva, bubínek, velké lastury a květiny. Naproti na stole na bílém ubrusu řada sklenic částečně naplněných vodou. I tak je vybavení místnosti působivé, navíc ústí do malebné starosvětské zahrady s houpacím křeslem, oprýskaným oválným zrcadlem, zajímavou mozaikou na podlaze a bujnou vegetací.

Chrám není moc zdobený, uvidíte pouze symbolické znaky v azurově modré barvě. Kněz se koukal ve vedlejší místnosti na televizi a nejevil známku pozornosti. Všude po chrámu chodily slepice a kohouti, bylo to zkrátka extravagantní.

A pokračování zase příště, nějak jsem se rozepsala…

 

Ledový vodopád