A teď hurá na Kavkaz!

Svanetská vesnice Ushguli
Svanetská vesnice Ushguli

Kam vyrazit, když toužíte poznat krajinu, kde vaší obživou budou jen regionální produkty, ovoce a zelenina v sezóně a dovozovým potravinám se bez snažení vyhnete? Mým cílem bylo vžít se co nejvíc do lokálních lidí. Chtěla jsem daleko od domova, kde se ale nebudu cítit jako cizinec. Někam, kde čas nemá stejnou hodnotu jako v Praze. Možná jsem i toužila zažít samotu či poznat, jaké to je žít „jako dřív“. Netušila jsem, že toto, a především mnohem víc, mi splní právě Gruzie.

 

Procestovat zemi na okraji střední Asie mi navrhl kamarád. Nadšeně jsme svolali celou naši skupinu a těšili jsme se do země, jejíž kavkazská městečka a vesnice se v zimě stávají naprosto nedobytnými. Díky horkým létům je zde víno snad nejlepší ze všech na světě, místní jsou přátelští a obětaví jak z filmů pro pamětníky a domácí jídlo strčí všechny luxusní restaurace do kapsy. My vyrazili strategicky v červnu, na horách už nebyla zima, ve městech ještě nebylo nesnesitelné horko a počasí vybízelo k relaxu u moře.

Tradiční gruzínské pokrmy
Tradiční gruzínské pokrmy

Zdá se, že článek o Gruzii má být plný superlativ, inu, nejde to jinak. Snědla jsem tam nejvíc jehněčího, vypila nejvíc vína a poznala surovou přírodu jako nikde jinde. Při psaní těchto řádků si vybavuji víno, v němž plavaly malé lipové kvítky, a ačkoliv jsem ho pila z lahve na pláži Černého moře, tamní atmosféra zařídila, že to bylo jedno z nejlepších vín, co jsem kdy měla. Možná proto, že mi společnost dělaly čtyři krávy, které byly kromě mých spolucestovatelů jedinými živými bytostmi, které se na pláži objevily za celý den.

 

Náš výlet začal v Kutaisi, kam jsme doletěli z Budapešti, nicméně hned jsme se vydali na Kavkaz do městečka Mestia. Maršutkou jsme jeli asi 6 hodin s krátkou zastávkou ve městě Zugdidi, kde se právě s velkou slávou otevírala 2. restaurace McDonald’s v zemi. Už první člověk, se kterým jsme navázali nějaký bližší kontakt byl náš řidič, jmenoval se Slavik, pro nás Slávek.

 

Mluvil pouze rusky, ale dorozuměli jsme se (nejlépe se zapojením slovenštiny a chorvatštiny). Asi po půl hodině cesty ze Zugdidi sjel z hlavní silnice do jakési osady, beze slova zaparkoval a odešel od auta. Zaskočení jsme čekali a každý z nás vymýšlel katastrofické scénáře o tom, co nastane. Slávek se po chvilce vrátil s kanystrem plným domácího vína a řekl nám, ať pijeme. No, čekali jsme to horší 🙂

Kutaisi - bývalé hlavní město Gruzie
Kutaisi – bývalé hlavní město Gruzie

Zkoušela jsem ho, jestli si dá taky, ale nechtěl, protože řídí. Nejprve jsme pili víno z pětilitrového kanystru, když jsme se ale každý z nás polil, Slávek se smíchem zastavil, vyštrachal v autě PET lahev, v půli ji rozřízl a se slovy „Gruzínský kelímek“ nám podal provizorní skleničky, abychom měli z čeho pít. Dlouhá cesta se stala velmi zábavnou a odhánění stáda krav, které se uvelebilo přes celou silnici nám přišlo jako ohromná legrace.

 

Dalším, méně zábavným problémem k řešení byl problém s autem. Začalo vydávat divný zvuk a nejelo hladce, jako předtím. Slávek tedy zastavil a vystoupil z auta, otevřel kapotu a chvíli koukal na motor. Nevěděli jsme co se děje a zmátlo nás, když odešel ze silnice a začal sbírat kameny. Vrátil se zpět a jeden kámen vložil do motoru a druhým jej pravděpodobně zatloukal. Alespoň nám to tak přišlo, podle ran, které se ozývaly. Následně nastoupil do auta a jeli jsme dál. Smáli jsme se tomu a kroutili nad absurdní situací hlavami ještě dlouho. Ale jen do té doby, než se nám to s jiným řidičem stalo znovu. Kámen byl opět řešením technického problému 🙂

Horská vesnička ve Svanetii
Horská vesnička ve Svanetii

Do Mestie jsme přijeli pozdě večer a ubytovali se v náhodném penzionu. Paní domácí jsme oznámili, že hned ráno bychom chtěli vyrazit na vrchol hory k ledovci. Navrhla, že nám připraví vydatnou snídani a my jsme samozřejmě nadšeně souhlasili. Ráno jsme zas tak nadšení nebyli. V jídelně nás přivítalo vepřové koleno plovoucí v mastném vývaru, smažené houby v majonéze, vařená vejce v majonéze, rajčata v majonéze a chléb, ten byl bohudíky suchý. Byli jsme překvapeni typem jídel k snídani, nicméně pro horaly je to prý to nejlepší na energii. Kluci okusovali maso z kolene a holky většinou otíraly majonézu z vajec a rajčat a brzy jsme už šlapali do prvního kopce.

 

Úvod do Gruzie byl vyčerpávající, proto se další část příběhu dozvíte v příštím článku. Bude toho zase dost, Gruzie je totiž naprosto nepředvídatelná a plná překvapení. Níže naleznete pár fotek z telefonu, omlouvám se předem za jejich kvalitu.

Krávy na pláži
Krávy na pláži
Výhled na Kavkaz
Výhled na Kavkaz
Krávy chodí svobodně úplně všude
Krávy chodí svobodně úplně všude