Být v pohybu. Funkce dnešní doby stejně podstatná jako ušlechtilá. Vnitřní potřeba, kterou člověk pocítí zvlášť silně v okamžiku, kdy mu je odepřena. Zatímco cíl můžeme sdílet s ostatními, cesta je vždy jen naše. Jsme z podstaty zvědavá stvoření, takže dnes po pohybu toužíme víc než jindy, ačkoli ne jako po prostředku k dosažení cíle. Toužíme po prožitku, objevování, poznání a vzpomínkách.
Cestování je svého druhu poezie, která nám umožňuje vystupovat ze zaběhaných rutin, nahlížet na věci novými pohledy. Někdy to může být epos, jindy zase lyrická báseň. Romantický básník William Wordsworth kdysi lyrickou báseň definoval jako „tichou reflexi kypění mocných pocitů“.

My jsme se v dobách tiché reflexe rozhodli od základu proměnit Travel Design. Dát větší prostor reflexím cestovatelů a fantazii čtenářů. Můžeme vás tak zavést i do míst, jejichž prosté obrazy by vám nejspíš mnoho neřekly, přesto v nich naši přispěvatelé překypovali mocnými pocity hodnými sdílení.
Poslední dobou jsme hodně slýchali, že jeden obraz vydá za tisíc slov. Otázka je, platí-li to i ve světě obrazy tak přehlcenými, jako je ten náš. Obraz možná snadněji probouzí pocity, které se však po jisté době, přílišném opakování a bez patřičné reflexe snadno otupí a už nepřinášejí požitky ani prožitky. Proměna Travel Designu tak přichází jako brus. Chceme vám vaše prožitky zase zaostřit. Přicházíme s reflexí. A k ní připojujeme ještě řadu obrazových reflexí Spojených států amerických od předního světového fotografa Antonína Kratochvíla.

Šťastnou cestu